Sálavá kachlová kamna s prosklenými dvířky a sálavou stěnou
 

Rozhovor s prezidentem rakouských kamnářů Dr. Wolfangem Kippesem

"V krizi vítězí kvalifikovaný kamnář"
rakousko.jpg (61 KB)Rozhovor s prezidentem rakouských kamnářů Dr. Wolfangem Kippesem
Stejné problémy, které řeší čeští kamnáři, dělají starosti kolegům i v jiných evropských státech, například v Rakousku. Radní Cechu kamnářů ČR Břetislav Holešínský, Vít Pešek a prezident Pavel Rynda proto vedli přátelský rozhovor o společných tématech s významným hostem valné hromady cechu - prezidentem rakouských kamnářů Dr. Wolfgangem Kippesem. Řeč byla například o mezinárodní spolupráci, o evropské legislativě i o odstrašujícím vývoji kamnařiny na německém trhu.
B. H.: V posledních dnech jsme zahájili neformální spolupráci našich cechů - i vaší velkou zásluhou, protože jste přijal české kolegy na únorovém veletrhu ve Welsu a věnoval jste jim svou pozornost. Vidíte v tomto okamžiku konkrétní směry, kterými by mohla naše spolupráce pokračovat?

Neustále o naší spolupráci přemítám. Bude důležité, abychom si definovali cíle a společné otázky. Není to nic těžkého, protože problematika v Česku a v Rakousku je velmi srovnatelná. Jsou to problémy trhu, kvalifikačního vzdělání kamnářů a jsou to i nové úkoly, které před nás klade politika, respektive Evropská unie.

B. H.: Pokud jde o Brusel, máte na mysli například vysoké požadavky na emise?

Požadavky na emise a účinnost budou čím dál tím přísnější. A my kamnáři je musíme naplňovat, musíme vést strategicky-politickou debatu v každé zemi, musíme nechat zmizet z trhu levné plechové produkty a jít cestou nejvyšší kvalifikace. To negarantuje, že kvalifikovaný kamnář vždy odvede perfektní práci, ale umožňuje nám to provádět naše řemeslo.

B. H.: Jak nazíráte na legislativní kroky směřující z Evropské unie, jaké by mohly mít případně negativní dopady na kamnařinu a jsou tu podle vás vůbec nějaká rizika?

V Evropě máme obrovský politický problém - Evropská unie je zásadně orientovaná na průmysl. A problematiku malých řemeslníků v podstatě přehlíží. Z této základní kritiky by bylo možné ukázat spoustu detailů a drobností z denního života, například že už nesmíme používat obyčejné žárovky, krabice na banány a tak podobně.

B. H.: Stejná témata se dotýkají i českých lidí.

Je to samozřejmě politický problém, který společnost a spotřebitelé vnímají ostražitě. Na druhé straně konkrétně kamnáři jsou jediní řemeslníci v Evropě, kteří si vytvořili svou evropskou organizaci VEUKO, přičemž její viceprezident Dr. Thomas Schiffert je partnerem pro jednání s Evropskou unií. To znamená, že kdykoli jsou a budou diskutovány nové teorie, musí být pan Schiffert informován a musí být dotázáno na jeho názor. Neexistuje žádná jiná řemeslná branže v Evropě, která má takový přístup do Bruselu.

B. H.: To je pro nás bezpochyby obrovskou výhodou.

Ovšem to negarantuje, že můžeme do nových zákonů hovořit nebo něco vkládat. Nicméně dostáváme informace, co se tam děje, a díky tomu můžeme okamžitě reagovat. Lidé akceptují, že Evropa vytváří celoplošně platné zákony a že se snaží rozšiřovat své pravomoci na celou Evropu. Pro naši branži je však velmi důležité, že máme svého člověka přímo u zdroje.

P. R.: Hovoříme o panu Schiffertovi z vašeho rakouského svazu majícího silnou pozici v EU. Obdobně silnou pozici si vybudovalo také Německo. Jak byste charakterizoval spolupráci mezi rakouskými a německými kamnáři?

Spolupráce mezi rakouskými a německými kolegy má velmi dlouhou tradici. Kamnářské organizace tady byly dlouho před vznikem evropského sdružení VEUKO a dlouho před vznikem EU. Tradici má i každoroční setkávání svazů tří zemí - Rakouska, Německa a švýcarska. Nicméně bohužel musím, připustit, že na zasedání evropského sdružení jsem v poslední době cítil vzájemnou odtažitost mezi rakouskými a německými svazy. Je to tak, že v posledních padesáti letech se připojily k evropskému společenství i další země, vznikla společná unie, a rozšířil se trh. A německý trh se absolutně změnil.

P. R.: Jakým způsobem?

Dnes už tam v podstatě kamnářská tradice neexistuje. Nejsou tam skoro žádní učni. Stavba kamen se tam přeměnila v montování stavebnice vyrobené velkými výrobními závody. To je smrt řemesla. Kromě toho Německo odstoupilo od jaderné energie a jde cestou energetické politiky. Takže se trh obrovsky převrátil nikoli k topení kachlovými kamny, ale k topení biomasou a všemu, co k tomu náleží.

V. P.: Mám v Německu starého přítele kamnáře. Když jsem se s ním nedávno setkal, ptal se mě s údivem, jestli stále kamnařím a vymlouval mi to, ať to nedělám, že kamnáři jsou dnes již lepiči připravených stavebnic a nic neumějí. Je tedy situace v Německu skutečně tak tragická?

Je pravda, že kvalifikovaní kamnáři odvádějí takový výkon, kterým naplňují cíle, jež na ně kladou politici. Na druhou stranu musíme vidět vývoj trhu, kde výrobci se stavebnicemi typu "kup si a postav" vyvíjejí obrovský tlak. A k sestavení stavebnice není potřeba kvalifikovaného kamnáře.

B. H.: A jak vidíte v této souvislosti budoucnost individuální kamnařiny v našich zemích?

V Rakousku nevidím žádný problém, v Evropě bych byl opatrný. Pro vývoj v Rakousku existuje jeden princip už sto let. Vždy když přijde krize, kamnáři na ní vydělávají. Když byly v minulosti problémy s importem energie nebo energetická krize, rakouská vláda dotovala a podpořila spalování rakouského dřeva, když Putin zastavil dodávky plynu přes Ukrajinu, bezprostředně vzrostla poptávka po kachlových kamnech, když v prosinci 2009 přecházel přes Evropu silný vítr a popadlo elektrické napětí, bylo mnoho lidí bez elektrického proudu a nebylo možné ani topit, protože nešlo elektrické řízení topení, tak opět kamnářům volaly ženy, že potřebují mít doma teplo pro své děti. Vždy když přijde krize, ať už se jedná o vysokou cenu nafty, vichřici, cokoli, vítězem je kvalifikovaný kamnář. Kachlová kamna jsou totiž jediný garantovaný zdroj tepla nezávislý na jiných energiích. Z hlediska této perspektivy vidím budoucnost kamnařiny zářivou.

Rozhovor zpracovala Jitka šimůnková