Sálavá kachlová kamna s prosklenými dvířky a sálavou stěnou
 

Setkání členů, kde nechyběly silné emoce

Upřímně? Na únorovou valnou hromadu cechu kamnářů jsem odjížděla trochu s obavami. Čekalo na mě neznámé prostředí a v něm početný kolektiv pro mě převážně cizích lidí. Navíc nemám ráda dohady a překřikování, což na takových akcích není výjimkou. Ale k ničemu takovému nedošlo. Naopak. Odpolední část plenárního zasedání mi připadala jako jedna velká oslava, během které byla cítit po většinu času až překvapující sounáležitost.

cech.jpg (156 KB)Možná k tomu přispěl i fakt, že cech letos slaví své dvacáté výročí. Pro připomenutí si významného jubilea byla právě valná hromada, pořádaná v Kongreshotelu Jezerka nedaleko sečské přehrady na Pardubicku, nejvhodnější příležitostí.

Ještě před vlastním začátkem akce, a také o přestávkách během celodenního zasedání, si účastníci se zájmem prohlíželi nabídku kamnářských produktů obchodních firem vystavenou hned u vstupů do jednacího sálu. Po oficiálním zahájení a formalitách, promluvil k plénu prezident kamnářů Pavel Rynda. Krátce nato přijalo 115 přítomných členů do své organizace dvanáct nových kamnářů, čímž byla poprvé v historii cechu pokořena hranice dvou set členů.

Přednesenou roční zprávu publikum pozitivně přijalo a odsouhlasilo následné navržení úkolů pro příští období. Také diskuse a hlasování se odehrály relativně v poklidu.

Zato v klidu zůstal jen málokdo při předávání skleněných plaket a pamětních listů zakladatelům cechu. I pořádní chlapi, a že jich mezi cechovními kamnáři není málo, se očividně kousali do rtů, aby nedali najevo své dojetí. Upřímně pronášená slova, úcta a pokora dotvářely pro mnohé účastníky nezapomenutelnou atmosféru. Když byl jako poslední ze zakladatelů oceněn i prezident cechu pan Rynda, zaplněný sál povstal a odměnil ho dlouhým potleskem. O pomyslnou třešničku na dortu se vzápětí postaral jeden ze zakladatelů cechu Vilém König, když prezidentovi předal originální vydání letité publikace slavné evropské firmy Hardmuth, která tvořila kamnářské skvosty již v 19. století. Další dar, tentokrát finanční, předal pan König i Michalu Podsedníkovi, který byl oceněn za to, že úspěšně reprezentoval cech na evropském mistrovství mladých kamnářů. Od cechu dostal devatenáctiletý kamnář pamětní list a pět tisíc korun.

Bujaré oslavy 20. výročí cechu

Po těchto emotivních zážitcích vystoupil se svým projevem viceprezident slovenského Cechu kachliarov Ing. Ladislav Kantor, který poblahopřál k výročí a mimo jiné vyzdvihl úlohu prezidenta Ryndy ve stmelování cechu. Poté mu předal keramickou repliku historické pece, lahev tradičního slovenského alkoholu a tradiční valašku, na níž může být v tomto případě nahlíženo i jako na symbol kamnářské cti.

Po ukončení odpoledního programu a seminářů nastal čas na slavnostní přípitek, kdy všichni přítomní vestoje pozvedli sklenku šampaňského a společně připili uplynulým dvaceti letům cechu i těm, co teprve přijdou.

Pak už následoval společenský večer, na němž se kamnáři mohli konečně věnovat i svým ženám, které je doprovázely. Židle u všech stolků byly dlouho zaplněné a čile se vyprávělo. V pokročilejší hodině se zaplnil i parket. A byla k vidění nejen vlnící se těla, ale především úsměvy. Z tváří přítomných vyzařovala naprostá pohoda. V kolik šli spát ti poslední, netuším. Já opustila prostory v brzkých ranních hodinách a ještě tam zůstalo několik skupinek těch nejvytrvalejších. A to i navzdory tomu, že se druhý den konaly ještě dva semináře. A účast na nich byla opět hojná. Celý program skončil po poledni. Kolem jedné hodiny začala hromadně vyjíždět z parkovišť u hotelu auta s nápisy a logy kamnářských firem a kamnáři odjeli zpět do míst, kde působí a reprezentují jedno z nejkrásnějších řemesel na světě.